Do klidně i náramně závažných problémů ekonomické povahy se může člověk dostat nejednou i raz dva. Stačí kolikrát i jenom pouhý výpadek příjmů nebo dejme tomu neplánované výdaje, a je to. Člověk pak může počítat, jak jenom chce, a stále se ne a ne dobrat výsledku, který by byl uspokojivý, tedy při kterém by se dalo zaplatit vše, co se zaplatit má.
Nejednou tak dojde k tomu, že člověk není dostatečně finančně zajištěný, že nemá příjmy, z nichž by se mu podařilo zaplatit všechno, co se zaplatit musí. A v tu chvíli to může být i hodně zlé. Někdo takový aby totiž uvažoval o tom, za co zaplatí a na co už mu tedy nezbyde, a nakonec shledal, že ať se rozhodně jakkoliv, vždycky s tím budou problémy. Protože nedokáže zaplatit to, co má být zaplacené, a tak bude strádat, bude mu možná i odpíráno využívání nezbytných věcí a třeba dojde i na sankce, jež mu život ještě více zkomplikují. A to rozhodně není něco, co by člověka zahřálo u srdce.
Ale co se dá dělat, když člověk nemá dost peněz, že? Bez adekvátního finančního zabezpečení se prostě platit nedá. Leda že by si člověk vzal půjčku.
S půjčkou se pochopitelně dá zaplatit i to, na co dotyčný právě nemá. A v tomto ohledu tak může být podobná finanční pomoc, dejme tomu americká hypotéka, skutečně zásadního významu.
A proč právě tato hypotéka? I na tom je všechno snadno pochopitelné. Tu totiž získá na rozdíl od snad všech jiných půjček každý člověk, který ji dokáže splácet. Tady se totiž nevyžadují přehnaně přísné záruky, tady se tedy nestává, že by člověku řekli, že není bonitní a má tak smůlu. Zde stačí vlastnit nemovitost a nabídnout ji coby záruku řádného splácení, stačí mít na hrazení aspoň minimálních splátek, a člověk má své jisté. a nemusí se tak už bát budoucnosti, jež by rozhodně nebyla růžová, kdyby dotyčný neměl na hrazení toho, za co se platit musí.