Každý, kdo má nějaký koníček, stanoví si nějaký cíl, kterého chce v oboru dosáhnout. Například filatelista by rád nejcennější známku světa a dělá vše pro to, aby One-Cent Magenta byla jeho. On vlastně ani modrý Mauricius není k zahození, ale na takové známky je třeba mít drobátko více peněz, nežli jich smrtelník mívá. Myslíme tím normálního a běžného smrtelníka.
Jako hobby však není jen poklidný a tichý sběr známek. Můžeme se podívat na protipól, totiž například na horolezectví.
Zde si každý, kdo jej pěstuje představuje sám sebe na Mount Everestu, nebo alespoň třeba na K2. Kterážto je nebezpečnější, ale zase není nejvyšší. V každém případě je tento cíl dosažitelný o něco snáze nežli výše citovaná známka. I když i na tento sen je potřeba hodně peněz. Jen za výstup samotný se platí kolem čtvrt milionu našich korun, takže jak vidno…
Ale netřeba zoufat, několik našich lidí tam již bylo. Šli tvrdě a nekompromisně za svým cílem a podařilo se jim to. Nemá však každý takové štěstí.
Každé hobby chce to své. Některé pouze trénink, pokud má někdo jako hobby jakýkoli sport. Tvrdá dřina je to, co takové lidi těší a co mají rádi. Když vypotí deset litrů potu, jsou spokojeni a běží z tělocvičny nebo posilovny domů. Však to mají za rohem, jen patnáct kilometrů.
Nelze zde samozřejmě rozebrat do detailu všechny hobby co jich na světě je. To by článek neměl konce a to nelze. Takže si závěrem řekněme jen tolik, že tam kde je pevná vůle, většinou to vyjde. Spousty lidí začínali z ničeho a je jedno zda je to sběratel nebo sportovec. Ani ten se nenarodil s figurou Arnolda Schwarzeneggera, ke všemu se musí dospět časem. Bývá to mnohdy cesta zlá a trnitá, a proto mohou skutečně dosáhnout cíle jen ti nejlepší. A nesmí se to po té cestě nijak zvrtnout. Je třeba být stále obezřetný a také brát ohled třeba na rodinu.
